Sokol v době svého vzniku, v době rakousko-uherské monarchie
Miroslav Tyrš věřil, že harmonický rozvoj těla a ducha je klíčem k silné a svobodné společnosti. Inspiroval se antickými ideály kalokagathie, což je koncept spojení fyzické krásy a morální dokonalosti. Při zakládání Sokola se Tyrš inspiroval německými tělocvičnými spolky, známými jako Turnvereine. Společně tak se svým přítelem Jindřichem Fügnerem založili spolek, jehož cílem bylo povzbudit český národ k aktivnímu životnímu stylu a zdravému tělesnému rozvoji, což mělo i zásadní význam v kontextu národního obrození. V březnu 1862 byla zahájena cvičení v Sokole, která se stala významným milníkem v české tělesné kultuře. První schůze se konala v reálce v Panské ulici, kde se sešlo asi osmdesát členů. Fügner byl zvolen starostou a Tyrš náčelníkem cvičitelstva.
Název "Sokol" byl zvolen jako symbol síly, odvahy, svobody a bystrosti. Miroslav Tyrš vytvořil české tělocvičné názvosloví a vypracoval systém cvičení. Hlavním heslem, které je známé dodnes, pocházelo z úst Miroslava Tyrše, bylo "Tužme se!". Jindřich Fügner navrhl tykání a oslovování "Bratře", Josef Mánes namaloval první prapor a skicu prvních krojů. Josef Barák navrhl pozdrav "Nazdar!", který měl své kořeny v českém národním obrození. Původně vznikl v roce 1851 během sbírek na vybudování Národního divadla. Lidé tehdy přispívali "na zdar" tohoto významného projektu, což se stalo heslem, které se rychle rozšířilo po celé zemi. Později, v roce 1862, byl tento pozdrav přijat i organizací Sokol jako oficiální sokolský pozdrav. Symbolizoval odhodlání, vlastenectví a jednotu, což byly hodnoty, které Sokol prosazoval.
V průběhu let se Sokol stal nejen sportovním hnutím, ale také důležitým nástrojem pro šíření národního povědomí. Cvičení a akce organizované Sokolem přitahovaly širokou veřejnost a podporovaly komunitního ducha. V Sokole se také rozvíjel bohatý společenský a kulturní život, který přitahoval široké spektrum obyvatel. Hudební a divadelní soubory měly v Sokole také své místo, přičemž jejich vystoupení byla oblíbenou formou zábavy. Místní umělci a talentovaní jednotlivci se podíleli na různých produkcích, které přinášely radost a kulturní obohacení. Loutkové divadlo, jakožto specifický žánr, oslovovalo nejen děti, ale i dospělé. Kromě kulturních akcí se v Sokole konaly také plesy a zábavy, které vytvářely příležitosti pro setkávání. Celkově byl Sokol místem, kde se sport, kultura a společenský život prolínaly, a tím přispívaly k jeho jedinečné atmosféře. Nejznámější sokolskou zábavou jsou šibřinky. Jsou to tradiční maškarní plesy pořádané sokolskými jednotami. Tento zvyk vznikl v roce 1865, kdy první šibřinky uspořádal Sokol Pražský. Název "šibřinky" pochází z Jungmannova slovníku, kde bylo slovo uvedeno s významem "frašky, šašky, žerty". Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner chtěli tímto názvem zdůraznit veselý a neformální charakter těchto akcí. Šibřinky měly nejen společenský, ale i vlastenecký význam. Na těchto plesech se mluvilo česky, české byly i plakáty, pozvánky a taneční pořádky, což podporovalo národní uvědomění během českého národního obrození. Každé šibřinky měly své téma, které ovlivňovalo výzdobu, kostýmy a celkovou atmosféru.
Až do roku 1868 byl spolek výlučně mužskou záležitostí. Avšak to se změnilo s rokem 1869, kdy byl založen Tělocvičný spolek paní a dívek pod záštitou Miroslava Tyrše. Ženy však získaly možnost veřejně vystoupit až na všesokolském sletu v roce 1901, kde poprvé prezentovaly své cvičení. Tento krok byl významný nejen pro tělesnou výchovu žen, ale také pro jejich společenské postavení, protože Sokol podporoval vzdělávání a šíření vlasteneckých idejí i mezi ženami.
První všesokolský slet se konal 18. června 1882 na Střeleckém ostrově v Praze. Akce byla uspořádána k 20. výročí založení Sokola a zahrnovala veřejné cvičení, kterého se zúčastnilo 696 cvičenců, a slavnostní průvod Prahou s 1600 krojovanými sokoly. Toto byl také první a poslední slet Miroslava Tyrše, který zemřel 8. srpna 1884 za tragických okolností v Tyrolsku, Rakousko-Uhersko. Jeho tělo bylo nalezeno v řece Ötztaler Ache, což vedlo k různým spekulacím o příčině smrti. Některé zdroje uvádějí, že šlo o nešťastnou náhodu, jiné naznačují možnost sebevraždy, ale přesná příčina nebyla nikdy jednoznačně potvrzena. Jeho smrt měla hluboký dopad na sokolskou organizaci. Po jeho smrti se členové Sokola semkli a uspořádali mu velkolepý pohřeb, který se stal symbolem jejich úcty k jeho odkazu. Organizace pokračovala v jeho ideálech.
Více o historii Všesokolských sletů naleznete ZDE
Sokol v období první světové války
Po vypuknutí první světové války se mnoho členů Sokola rozhodlo narukovat do armády, což mělo zásadní dopad na organizaci a její činnost. V sokolských jednotách zůstali převážně starší muži, ženy, dorostenci a žáci, kteří se snažili udržet ducha sokolství a jeho ideály. I když bylo 24. listopadu 1915 vydáno rozhodnutí o rozpuštění sokolského ústředí ČOS ze strany rakousko-uherského ministerstva vnitra, sokolské jednoty jako samostatné právní subjekty nadále fungovaly a udržovaly svou činnost.
V roce 1914 se sokolové ve Francii stali klíčovou součástí české vojenské skupiny Nazdar, která se později integrovala do francouzské cizinecké legie. Tato integrace dokládá, jak silně byla sokolská tradice zakořeněna v českém vojenském hnutí. V československých legiích v Rusku se dokonce zavedl sokolský řád a terminologie, což ukazuje na důležitost sokolů v rámci vojenské struktury. Oslovení "bratře" a sokolský pozdrav "Nazdar" se staly symbolem solidarity a bratrství mezi vojáky.
Do konce války se československé legie v Rusku, Francii a Itálii rozrostly na téměř sto tisíc mužů, což podtrhuje význam sokolů pro vznik nového státu. Prezident T. G. Masaryk vyjádřil uznání k jejich přínosu, když prohlásil: "Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo." Tato slova jasně reflektují, jak zásadní roli hráli sokolové v utváření československé identity a státnosti.
Sokol v době první republiky
V období první republiky se Sokol stal skutečným symbolem československé identity a jednoty. Organizace rozrostla na téměř milion členů a měla 52 žup, z nichž šest působilo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Výstavba sokoloven, které se staly součástí téměř každé obce, podpořila nejen tělovýchovu, ale i komunitní život a místní kulturu. Sokolští sportovci se stali klíčovými postavami v reprezentačních týmech, přičemž získali většinu předválečných olympijských medailí, včetně historicky první zlaté medaile pro Československo v roce 1924. Tu vybojoval Bedřich Šupčík ve šplhu na laně bez přírazu.
Za zmínku také stojí fakt, že sokolové hráli významnou roli v ochraně prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, zejména v prvních letech po vzniku Československa. Po pádu monarchie v roce 1918 byla ochrana Pražského hradu a prezidenta svěřena členům České obce sokolské. Tito sokolové tvořili první stráž Hradu, než byla později vytvořena oficiální Hradní stráž. Sokolové byli vybráni nejen kvůli své fyzické zdatnosti, ale také díky svému vlastenectví a oddanosti nově vzniklé republice. Jejich přítomnost symbolizovala spojení národního obrození a demokratických ideálů, které Masaryk prosazoval.
V době, kdy se mladý stát snažil o svou identitu, Sokol poskytoval platformu pro vzdělávání a rozvoj občanské společnosti, čímž přispěl k formování demokratických hodnot. Mezi válkami se Sokol stal nejen sportovním, ale i politickým a společenským fenoménem. Jeho vliv na československou kulturu a politiku byl nezanedbatelný, neboť organizace stála v čele mnoha iniciativ, které podporovaly národní hrdost a jednotu. Sokol se tak stal zástupným symbolem českého národa a jeho úsilí o zachování svobody a nezávislosti.
Sokol za druhé světové války
V roce 1938, kdy se česká společnost potýkala s rostoucími obavami o budoucnost republiky, se konaly intenzivní přípravy na X. všesokolský slet. Tento slet se stal nejen sportovní událostí, ale také symbolem národní jednoty a odhodlání. Nejvýznamnějším okamžikem sletu byla skladba "Přísaha republice", na které se podílelo na 30 tisíc sokolů, a která vyjadřovala silný pocit loajality k vlasti v těžkých časech. Skladbu "Přísaha republice" složil František Pecháček, významný sokolský činovník, gymnasta a odbojář. Obsah skladby vyjadřoval hluboký vlastenecký závazek a odhodlání bránit svobodu a nezávislost Československa. Byla doprovázena slovy, která připomínala oběti minulých generací za svobodu a vyzývala k jednotě, odvaze a lásce k vlasti. Text zdůrazňoval připravenost bojovat za lepší budoucnost a zachování míru. Skladba byla zakončena silnými slovy o věrnosti vlasti a odmítnutí zrady.
Avšak po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 a následné okupaci českých zemí v březnu 1939 se naděje na svobodnou budoucnost rozplynuly. Sokolové, kteří byli vždy v čele národního hnutí, se od prvních dnů Protektorátu Čechy a Morava aktivně zapojili do odboje. Vytvořili vlastní organizaci Obec sokolská v odboji, která se stala klíčovým článkem v boji proti okupantům. Pod vedením významných osobností, jako byl náčelník Augustin Pechlát, se sokolská síť rozprostírala od centrálního ústředí až po místní jednoty. Tato organizace však čelila neustálému nebezpečí, a v dubnu 1941 K. H. Frank nařídil ukončení činnosti Sokola. I přes represi a perzekuce zůstali sokolové symbolem odolnosti a touhy po svobodě, jejichž odkaz přetrval i v těžkých časech.
Členové organizace se podíleli na různých formách odporu, od tajných schůzek po organizaci demonstrací. Díky svému zaměření na tělesnou výchovu a zdravý životní styl, Sokol také posiloval ducha a odhodlání svých členů, což bylo v těžkých časech nesmírně důležité. Tato kombinace fyzické a psychické přípravy přispěla k efektivitě odbojových aktivit. Nakonec, Sokol jako organizace propojil různé skupiny obyvatelstva, čímž vytvořil širokou síť solidarity a vzájemné pomoci. Jeho vliv přesáhl hranice sportu a tělesné výchovy, stal se symbolem odporu a touhy po svobodě. Historie Sokola ukazuje, jak může organizace sloužit jako motor ke spojení lidí s podobnými cíli a hodnotami, čímž dokazuje, že kolektivní úsilí může mít zásadní dopad na společnost.
Během období heydrichiády, kdy Reinhard Heydrich působil jako zastupující říšský protektor v Protektorátu Čechy a Morava, se Sokol stal jedním z hlavních cílů nacistických represí. Heydrich považoval sokolskou organizaci za nebezpečnou kvůli jejímu vlasteneckému duchu a zapojení do odboje. V noci ze 7. na 8. října 1941 proběhla tzv. Akce Sokol, při níž bylo zatčeno přibližně 900 až 1500 sokolských činovníků a členů. Nacisté zároveň rozpustili Českou obec sokolskou, zabavili její majetek a zakázali její činnost. Mnoho zatčených sokolů bylo deportováno do koncentračních táborů, kde mnozí z nich zahynuli. Dnes je 8. říjen Památným dnem sokolstva.
Sokolové bojovali ve druhé světové válce na všech frontách. Porážka nacistického Německa pro ně nebyla jen cestou k osvobození okupované vlasti, ale také cestou k zachování tradičních sokolských ideálů. Po válce byly celkové ztráty ČOS v letech 1939 až 1945 vyčísleny takto: Bylo vězněno 11 611 členů. Nacisté popravili 1212 sokolů a dalších 2176 zemřelo v koncentračních táborech, nápravných zařízeních a věznicích. Ve válce také zemřelo 124 dětí. Během Českého povstání bylo popraveno 654 sokolů a dalších 164 bylo zraněno. František Pecháček, který byl jednou z obětí nacistické odplaty za atentát na Reinharda Heydricha a zemřel v koncentračním táboře Mauthausen dne 3. února 1944, vyjádřil pocity mnohých sokolů ve svých posledních slovech, pronesených ke spoluvězňům: "Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné."
Sokol po druhé světové válce
Když skončila druhá světová válka, byla sokolská organizace těžce oslabena. Mnoho vedoucích pracovníků zahynulo, avšak krátce po osvobození došlo ke spontánní obnově činnosti. Sokol byl vnímán jako klíčová opora demokracie a jako protiváha sílící komunistické moci. Po válce došlo k výraznému nárůstu počtu jeho členů, což svědčilo o touze společnosti po obnově a stabilitě. Na konci roku 1947 existovalo v 52 župách 3 686 jednot a poboček, přičemž celkový počet členů překročil milion.
Sokol po roce 1948
V únoru 1948 se však situace zásadně změnila, když vedení České obce sokolské odmítlo vytváření akčních výborů. Politická situace se vyostřila a komunisté, kteří byli připraveni na mocenský boj, začali okamžitě po únoru ustavovat akční výbory. Tyto výbory měly za úkol provést "očistu od reakčních živlů", což znamenalo, že se Sokol ocitl pod tlakem, který ohrožoval jeho existenci a hodnoty.
V atmosféře vrcholících příprav na XI. všesokolský slet, který měl sloužit jako oslava sokolských tradic a ideálů, přicházely pro demokraticky smýšlející členy Sokol rány za ranou. Omezování svobody a zastrašování ze strany nového režimu vedly k frustraci a bezradnosti. Sokol se stal symbolem odporu, ale zároveň čelil neúprosné realitě, kdy se jeho ideály dostávaly do konfliktu s rostoucí mocí komunistického režimu.
Sokolové vyjádřili svůj odpor vůči komunistickému režimu a prezidentu Klementu Gottwaldovi během XI. všesokolského sletu v roce 1948. Tento slet se konal krátce po únorovém převratu, kdy komunisté převzali moc v Československu. Během slavnostního průvodu Prahou sokolové provolávali slávu odstoupivšímu prezidentu Edvardu Benešovi, který byl symbolem demokracie. Naopak při průchodu kolem hlavní tribuny na Staroměstském náměstí, kde seděl Klement Gottwald, sokolové demonstrativně mlčeli a odvraceli pohledy. Tento tichý protest byl jasným vyjádřením nesouhlasu s komunistickým režimem. Tento akt odporu měl vážné následky. Komunisté využili slet jako záminku k represím vůči sokolské organizaci. Po skončení sletu bylo mnoho sokolů zatčeno a tisíce členů bylo vyloučeno z organizace během následných čistek.
Po únorovém převratu v roce 1948 komunisté začali postupně likvidovat nezávislé organizace, včetně České obce sokolské. V roce 1949 byla sokolská organizace sloučena s dalšími tělovýchovnými spolky pod státní kontrolu v rámci sjednocené tělovýchovy. Tento krok měl za cíl odstranit sokolské vlastenecké a demokratické ideály, které byly v rozporu s komunistickou ideologií. V roce 1952 byla sokolská organizace oficiálně zrušena a nahrazena státem organizovanými masovými akcemi, jako byly spartakiády. Tyto akce měly propagandistický charakter a sloužily k podpoře komunistického režimu. Přesto někteří bývalí členové Sokola pokračovali v udržování sokolských tradic neoficiálně a v tajnosti. Během krátkého období politického uvolnění v 60. letech se objevily pokusy o obnovu Sokola, ale po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byly tyto snahy opět potlačeny.
Sokol po roce 1989
Na podzim roku 1989, kdy se v Evropě začaly projevovat známky pádu železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci. Tajně se připravovali na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo v Paříži na rok 1990. Tyto přípravy svědčily o pevném odhodlání a víře v obnovu Sokolské organizace, i když politická situace byla stále napjatá. Sokol tak nejenže přežil těžké období, ale také se připravoval na svůj návrat.
Po obnovení demokracie 17. listopadu 1989 Sokol rychle obnovil svou činnost. Klíčovým momentem byl sjezd na pražském výstavišti, který se konal 7. ledna 1990 a přilákal téměř 3000 účastníků. Obnovovaly se sokolské jednoty, avšak návrat k původnímu majetku byl obtížný. Přesto se České obci sokolské podařilo získat zpět Tyršův dům v Praze, což symbolizovalo nový začátek a obnovu sokolských tradic v nových podmínkách svobodné společnosti. Dědictví Sokola tak přetrvává dodnes, kdy se jeho principy uplatňují v moderním sportu a tělesné výchově v České republice.
První všesokolský slet po roce 1989 se konal v roce 1994. Tento slet byl významnou událostí, protože symbolizoval obnovení sokolské tradice po pádu komunistického režimu. Konal se na Velkém strahovském stadionu a byl označen jako XII. všesokolský slet.
Po roce 2000 organizace Sokol pokračuje v naplňování svých tradičních hodnot, které zahrnují tělesnou zdatnost, vlastenectví, kulturní rozvoj a podporu demokratických principů. Česká obec sokolská se zaměřuje na tělovýchovnou, sportovní, kulturní a společenskou činnost. Jejím cílem je rozvíjet osobnost svých členů, podporovat čestné jednání, šířit vlastenectví a ctít morální hodnoty.
Sokol nadále organizuje všesokolské slety, sportovní soutěže a kulturní programy. Vychází z odkazu zakladatelů Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, přičemž klade důraz na harmonii těla a ducha. Motto "V zdravém těle zdravý duch" zůstává klíčovým principem.
Zdroj foto: ČOS
TUŽME SE!